Vznik nových keramických řezných nástrojů představuje technologickou revoluci, která je prvním okamžikem, kdy lidstvo způsobilo revoluci v obrábění prostřednictvím aplikace keramických materiálů. Již na začátku 20. století se Německo a Británie začaly snažit nahradit tradiční nástroje z uhlíkové nástrojové oceli keramickými řeznými nástroji. Keramické materiály se díky své vysoké tvrdosti a vysoké-teplotní odolnosti staly novou generací nástrojových materiálů. Keramika je však také omezena-známou křehkostí. Překonání křehkosti keramických řezných nástrojů a zlepšení jejich houževnatosti se proto v minulém století stalo hlavním tématem výzkumu keramických řezných nástrojů. Rozšiřuje se také rozsah použití keramiky. Hlavním důvodem snahy inženýrské a technické komunity o vývoj a propagaci keramických řezných nástrojů je to, že mohou výrazně zlepšit efektivitu výroby; to je také dáno celosvětovým vyčerpáním zdrojů wolframu, hlavní složky rychlořezné oceli a slinutého karbidu.
Na počátku 80. let se odhadovalo, že osvědčené světové zdroje wolframu vydrží pouze 50 let. Wolfram je nejvzácnější zdroj na světě, přesto je jeho spotřeba materiálů pro řezné nástroje značná, což vede k neustálému růstu cen wolframové rudy, které se za desetiletí mnohonásobně zvyšují. To do určité míry také podpořilo výzkum a propagaci keramických řezných nástrojů, což vedlo k pozoruhodným úspěchům ve výzkumu a vývoji materiálů keramických řezných nástrojů. Materiály používané pro keramické řezné nástroje vytvořily keramiku z oxidu hlinitého, -hlinitou keramiku, -karbidovou keramiku, -karbidovou keramiku, nitridovou-hlinitou keramiku a nejnovější úspěšně vyvinuté keramické řezné nástroje z nitridu boru.